Drabble´s - Velká láska k ní - Smrti

„Ah, pane, prosím! Moc vás prosím! Dovolte mi to! Víte jak... jak to miluju, ten pohled, ty srdcervoucí výkřiky... prosím!“
„Hmmm, myslím, že máš pravdu. Kdo jiný by se na to lépe hodil, než ty.“ přitakal smrtijedce Voldemort.
„Né, né, né! Ona né! Kdokoli, jen ne ona! Moji rodiče... p... Harry!!“ křičel zoufale blonďák přes tu hnusnou, studenou místnost někde v podzemí.
„Mlč, ty hnusná kryso!“ zařval na něj ten-který-zabil-jeho-lásku a vrhl na něj nenávistný pohled. Draco zmlknul a odsunul se víc ke zdi.
„Jsem unavený,“ promluvil znovu pán všech smrtijedů, „zabij ho, muč ho, dělej si s ním co chceš, jen ať už odsud zmizí!“
„S radostí, pane!“ zasyčela Belatrix, poručila bandě jejích nohsledů, aby ho odvedli to vězeňské cely a v úsměvem na tváři je následovala...

Ze čtyř hodin bylo najednou deset večer, avšak ze sklepení se stále ozývaly polestné výkřiky způsobované mučením.

Draco umíral... Draco už konečně umíral...

„Pche, tak co, Malfoyi, líbí se ti to?!?“ zašklebila se Bel a vyslala na Draca další Cruciatus.
„Skončíš jako on! Zase budete spolu! Těšíš se na Potříka, Malfoyi?!?“

Draco už jen bezmocně čekal na smrt...

"Avada Kedavra, Malfoyi!" bylo to poslední, co Draco slyšel...